Náboženství vs. AI. Bude to nelítostná bitva?

Je těžké si představit něco víc rozdílného, než je umělá inteligence a náboženství. Může strojové učení nějak postihnout teologii, víru, spiritualitu vztah mezi člověkem, bohem a vlastním duchem? Může umělá inteligence být součástí výuky náboženství?

O teologických otázkách si můžete s umělou inteligencí povídat hodiny a hodiny. Vzdělání v této rovině určitě umělé inteligenci nechybí. Vždyť z čeho by se měly velké jazykové modely a jejich logické podhoubí učit, než z nejstarších knih světa. A nemluvíme jen o bibli. Informace má o mnohých náboženstvích světa a dokáže být v tomto směru lepší, než nejučenější teolog.

A to je ta zásadní výhoda. Umělá inteligence nabízí náboženskému vzdělávání nové možnosti, jak oslovit studenty různých věkových kategorií. Díky personalizovanému přístupu umožňuje žákům objevovat náboženské texty a tradice vlastním tempem, s ohledem na jejich předchozí znalosti, jazykové schopnosti či zájmy. Učitel tak získává nástroj, který může rozšířit výuku o interaktivní obsah – virtuální prohlídky chrámů, rekonstrukce historických událostí, nebo třeba simulace etických dilemat založených na náboženské morálce.

Klíčovým přínosem AI je její schopnost nahlížet komplexní náboženské systémy z různých perspektiv. Jedním z častých nedostatků české výuky náboženství bývá její zúžení na jakýsi „zhutněný katolicismus“ – tedy soustředění na liturgii, teologii a tradici římskokatolické spirituality. Tím ale často chybí širší náboženský kontext, který by reflektoval mnohotvárnost světové spirituality a umožnil žákům porovnat různé náboženské pohledy na svět.

Tato pluralita pohledů pomáhá budovat toleranci, kritické myšlení a hlubší porozumění kulturním souvislostem. AI nástroje navíc mohou překonat jazykové bariéry při studiu původních textů – překládat, analyzovat pojmy, vytvářet kontext.

Je tu ovšem i druhý pohled na stejnou věc: Umělá inteligence má tendenci redukovat obsah na střízlivou množinu informací, čímž se může vytratit hlubší rozměr víry jako existenciálního prožitku. Zásadním limitem je také to, že AI nerozumí duchovnímu významu – nerozlišuje mezi „posvátným“ a „běžným“. Navíc je potřeba brát v potaz, že modely AI jsou trénovány na datech, která odrážejí kulturní předsudky a mohou preferovat dominantní náboženský diskurz na úkor menšinových perspektiv.

Etika a morálka?

Právě tyto pojmy tvoří základní osu diskuse o umělé inteligenci – a zároveň i jádro většiny náboženských systémů. Umělá inteligence tak může být překvapivě vhodným odrazovým můstkem k výuce náboženství. Učitelé mohou skrze debatu o tom, co znamená tvořit „inteligenci“, otevírat hlubší témata: stvoření, lidská výjimečnost, hranice mezi tvůrcem a stvořeným. Žáci se přitom nejen dozvídají o technologiích, ale zároveň si osvojují způsob, jak klást zásadní filozofické a teologické otázky. Například: Může mít stroj vědomí? Může mít svědomí? A jak je to s jeho úmysly?

Ti, kdo se rozhodnou jít tímto směrem, by ale neměli zapomenout na zásadní napětí, které výuka v tomto kontextu nese: střet mezi „zpřístupněním“ a „dehumanizací“. Umělá inteligence otevírá mnohé – může zpřístupnit tradice, texty, náboženské praktiky lidem, kteří by se k nim jinak nedostali. Na světě už dnes existují desítky technologií postavených na bázi AI, které slouží v rámci náboženství. Jako příklad lze uvést domácí modlitební zařízení SanTO, vyvinuté na univerzitě Waseda v Tokiu. Pomáhá lidem v modlitbě, komunikuje s věřícím, recituje texty. Technologie tedy nemusí být nepřítelem náboženství – může být jeho nástrojem.

Přesto ale zůstává otázka, která je pro většinu světových náboženství zásadní: člověk je středem duchovního života. Jeho nitro, srdce, cit a schopnost transcendence nejsou nahraditelné algoritmem. Logos – v teologickém smyslu jako prostředník mezi Bohem a člověkem – nelze ztotožnit s digitálním rozhraním. Právě proto je důležité, aby diskuze o AI ve výuce náboženství nebyla jen technická, ale vždy vedla zpět k člověku. K jeho otázkám, jeho důstojnosti, jeho smyslu.

Vysvětluje, ale nekecá?

Jenže je tu ještě něco, co bychom neměli přehlédnout. Je to schopnost AI generovat nové náboženské texty – například modlitby, kázání nebo „svaté“ verše na základě stylu biblických či koránských pasáží. Nabízí se otázka: mají tyto texty duchovní hodnotu? Pokud AI vytvoří text, který dojemně osloví věřícího, kdo je vlastně jeho autorem – stroj, programátor, nebo Bůh? Tento jev může podnítit diskusi o inspiraci, pravosti a posvátnosti, která je v jádru každé náboženské tradice. A navíc – je vygenerované pravé? Nevymýšlí si? Nelze takhle snadno promptem manipulovat s textem tak, jak je zapotřebí?

AI navíc vyvolává otázky kulturní a náboženské rovnováhy. Vzhledem k tomu, že většina dostupných modelů byla trénována primárně na západních datech, hrozí, že se ve výuce budou neúmyslně reprodukovat dominantní (často křesťanské či sekulární) vzorce. Strojový mozek pak může potírat jiné aspekty – například islámské, buddhistické nebo domorodé duchovní systémy. Perspektivistické nahlížení na náboženství tak může být algoritmem zcela potlačeno, aniž by si toho kdokoli všimnul.

Jak opakuji během svých školení o umělé inteligenci znovu a znovu – AI je sice na první pohled technologická záležitost, ale její podstata je mnohem složitější. Složitější než jakékoli strojové učení, velké jazykové modely nebo nekonečné řádky programátorského kódu. Abychom jí opravdu porozuměli, musíme o ní přemýšlet filozoficky. Umělou inteligenci nelze dehumanizovat jako nějakou excelovskou tabulku – takhle totiž nefunguje. A pokud máme jako učitelé náboženství s AI vstupovat do diskuze, měli bychom si sami před sebou obhájit, proč a jak ji vůbec v této oblasti tematizujeme.

Zároveň je ale třeba přidat i další, řekněme „technické“ externality – otázky, které se mohou zdát provozní, ale mají hluboký dopad. Ptejte se a přemýšlejte třeba nad tímto:

– Kdo kontroluje obsah, který AI předává?

– Může být AI učitelem náboženství?

– Jak je to s regulací, ochranou dat, souhlasem rodičů?

– Mělo by se to vše promítnout do rámcových vzdělávacích programů?

Jak vidíte, náboženství – ať už to ve vašich srdcích, školách nebo kostelích – se s AI tvrdě střetává. A je potřeba vést zápas o to, jak ten střet dopadne. Ale hned na začátku si musíme ujasnit jedno: tohle není křížová výprava za jednu pravdu. Tohle je mnohovrstevnatá, perspektivistická diskuse, která si zaslouží víc než jednoduché odpovědi.

Autor: Jan Čech

Foto: Midjourney / Jan Čech

O autorovi..

Dvacet let dělal redaktora, editora a šéfredaktora v mnohých časopisech i internetových portálech. Když vypukla velká revoluce umělé inteligence vypuštěním modelu ChatGPT do světa, stal se ve vydavatelství Vltava Labe Media jedním z těch, kteří se do tohoto fenoménu snažili proniknout co nejvíc. Nakonec mu vedení nabídlo možnost přejít na novou pozici, která ani nebyla definována. Neměla jméno. A tak se stal tím, kdo se snaží implementovat umělou inteligenci do struktur vydavatelství. A aby ta pozice nebyla bezejmenná, ChatGPT vygeneroval i její název: AI technologický specialista.