Minulý týden jsme si připomněli 28. října, den vzniku samostatného Československa. Spolu s tím stojí za to ohlédnout se i za tím, jak vypadalo tehdejší školství – jaké hodnoty neslo, jaké mělo problémy a jak ovlivnilo vzdělávání, které známe dnes.
Nový stát, stejné školství
Po vzniku první republiky v roce 1918 zůstalo školství zpočátku téměř beze změn. Převzalo systém z doby rakouské monarchie, který byl pevně řízený a založený na kázni a memorování. Součástí nového státu se staly také Slovensko a Podkarpatská Rus, kde bylo vzdělávání v mnohem horším stavu než v českých zemích. Dalším faktorem, který značně ovlivnil budoucí kroky v budování demokratického školství byla národnostní rozmanitost v Československu.
První republika a dědictví monarchie
Jedním z prvních mezníků nové vlády bylo zrovnoprávnění češtiny a slovenštiny jako vyučovacích jazyků.
Velký důraz se kladl na budování chybějících škol, především na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde bylo vzdělání mnohem méně dostupné.
Na Slovensku bylo tehdy zhruba 15 % obyvatel neznalých písma, zatímco v Podkarpatské Rusi 50 %. Tyto rozdíly se nová republika snažila co nejrychleji odstranit – nejen výstavbou škol, ale i vysíláním českých učitelů na Slovensko. Ti se často učili slovenštinu, aby mohli vyučovat i tamní děti. Školství se tak stalo nejen prostředkem vzdělávání, ale i nástrojem sjednocování nového státu a budování společné identity.
Systém prvorepublikových škol
Struktura školství byla poměrně přehledná a navazovala na tradici habsburské monarchie:
-
Mateřské školy – dobrovolné a převážně ve městech
-
Obecné školy – povinná školní docházka v 1.–5. ročníku
-
Měšťanské (praktické) školy – navazující vzdělání pro žáky, kteří nepokračovali na gymnáziích
-
Vyšší střední školy – gymnázia, reálná gymnázia a učitelské ústavy
-
Univerzity a odborné vysoké školy – vzdělávání budoucích odborníků a intelektuální elity
Role pedagoga
V době první republiky byli učitelé vnímáni jako morální autority. Jejich úkolem bylo nejen vzdělávat, ale i formovat občanské postoje a charakter mladé generace. Učitelé stáli často v centru společenského dění – pořádali besedy, kulturní akce i vzdělávací přednášky.
Ačkoliv se školství od té doby proměnilo k nepoznání, hodnoty první republiky zůstávají inspirativní: důraz na vzdělání, úctu k učiteli, smysl pro odpovědnost a spolupráci. Škola tehdy nebyla jen místem výuky, ale i výchovy k demokracii, kultuře a lidskosti – a právě to jsou principy, které mají význam i dnes.
Foto: Český rozhlas HK
