Hořická sochařská škola je jednou z nejstarších uměleckých škol. Byla zřízena v roce 1884, v letošním roce probíhají oslavy 140 let od založení. Obor sochařství se zde vyučuje nejdéle v Evropě. Pohnutky k jejímu založení vyvstaly jako reakce na situaci v druhé polovině 19. století, v nebývalé konjunktuře těžby a zpracování pískovce těženého v lomech přímo v Hořicích a jejich bezprostředním okolí. Místo založení je zároveň dáno bohatou sochařskou a kamenickou tradicí regionu sahající do období barokního slohu a navazující na velikány, jakými byli Matyáš Bernard Braun a Jiří František Pacák.
Výrazné osobnosti stály přímo u zrodu školy. Mimo ředitele Viléma Dokoupila (1852–1927) to byli sochaři Mořic Černil (1859–1933), držitel ocenění vídeňské akademie, Josef Jiříček (1835–1895), později Quido Kocián (1874–1928), Antonín Mára (1877–1946), nebo Jaroslav Plichta (1886–1970). Od počátku tak byla nastavena velmi vysoká úroveň uměleckého řemesla a výtvarné tvorby. Škola se brzy prezentovala několika realizacemi, mimo jiné hřbitovním portálem v Hořicích (1892–1896). Z prvního desetiletí 20. století je také novogotický oltář v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně. Pozoruhodnou stavbou je již secesní Ossarium Kbelnice od architekta Václava Weinzettla (1862–1930), zároveň ředitele školy. Důležitá byla i účast na výstavách, mezi nejvýznamnější lze řadit Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži v roce 1925. Další úspěchy školy následovaly i přes neblahý vliv dvou totalitních režimů.
Také v současnosti stále platí, že jsou zde vychováváni odborníci a mladí umělci, kteří dále pokračují ve studiu a prosazují se ve svých oborech. Důkazem je řada ocenění, jako je mezinárodní ocenění pro mladé ukrajinské umělce MUHi 2021, které získala Pavla Nikitina. V loňském roce získal cenu rektorky Akademie výtvarných umění Ruslan Vysokikh, zastoupený na výstavě v rámci Umělecké zahrady. Pravidelná jsou ocenění v malířských a portrétních soutěžích. Škola do značné míry spoluovlivnila české kulturní prostředí, zejména jako přirozené centrum uměleckého vzdělávání. To je možné doložit jmény absolventů a později významných umělců. Jmenujme alespoň několik z nich: Quido Kocián (1874–1928), Bohumil Kafka (1878–1942), Jan Štursa (1880–1925), Otakar Kubín (1883–1969), Karla Vobišová Žáková (1887–1961), Zdeněk Pešánek (1896–1965), Josef Wagner (1901–1957). Ze současných sochařů a zároveň profesorů sochařství studovali v Hořicích například Kurt Gebauer (1941) nebo Jindřich Zeithamml (1949). Výčet všech význačných absolventů by byl skutečně rozsáhlý. V současnosti se na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické vyučují tři umělecké obory: Sochařství, Restaurátorství, Malba. Škola vzdělává žáky i technicky, a to v oboru Geotechnika, věnovanému těžbě a zpracování kamene a v oboru Stavitelství a architektura.
V rámci oslav 140 let od jejího založení probíhá řada výstav a akcí prezentujících vedle historie také současnost. V Hořicích proběhla výstava s názvem „To, co zbylo“ v Galerii plastik, představující tvorbu pěti absolventů školy. Škola se také jako jediná v České republice zapojila do projektu „Mezinárodního dne sochařství“, který se letos konal dne 27. 4. 2024. Nedávno zorganizovala celorepublikovou Geologickou olympiádu. Nyní probíhá první část výstavy v Praze, prostorách Umělecké zahrady, v bývalém ateliéru sochaře Karla Nováka. Místo je spojeno s činností řady významných absolventů školy, například Bohumila Kafky nebo Jana Štursy. Výstava je rozložena do dvou etap. Další bude mít vernisáž koncem září. Ve dnech 21. a 22. června proběhl už 13. ročník tradiční výstavy KÁMEN HOŘICE, a to přímo v areálu školy.
Výstava v Galerii U Přívozu Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové je vyvrcholením oslav jubilea.
-lj-
