PO STOPÁCH NADANÝCH BIOLOGŮ A CHEMIKŮ NA BĚSTVINU
První prázdninový měsíc je na Běstvině již tradičně věnován Letnímu odbornému soustředění (dále LOS) mladých chemiků a biologů. Tábor pořádá VŠCHT Praha ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Účastnit se jej mohou úspěšní absolventi biologických a chemických olympiád. Letošní rok bylo na Běstvince pro biology určeno 80 míst (6. – 9. ročník ZŠ a jim odpovídající ročníky víceletých gymnázií) a pro chemiky 40 míst (8. – 9. ročník ZŠ a jim odpovídající ročníky víceletých gymnázií). Na Běstvině, kam jezdí středoškoláci (studenti 1. – 4. ročníků), je poměr v rámci oborů opačný. I letos se tábory naplnily ihned a děti se na nich střídaly i v průběhu turnusů.
Rozhodli jsme se vydat po stopách našich nadaných studentů a společně s Terezou Matějkovou, organizátorkou a garantkou biologické sekce (tajemnice ústřední komise biologické olympiády), jsme navštívili druhý turnus LOS Běstvinka, určený pro nejúspěšnější účastníky krajských kol nejnižších kategorií chemické a biologické olympiády. Jedná se o děti ze základních škol, které se ještě nemohou účastnit LOS Běstvina. Soustředění je nabito hrami, soutěžemi, sportem a odborným chemicko-biologicky zaměřeným programem.
Z Královéhradeckého kraje se letošního soustředění účastnilo 6 biologů a 2 chemici. To ale není vše. Jako oddíloví vedoucí a lektoři odborných a volnočasových aktivit se soustředění účastnili rovněž bývalí studenti krajských středních škol, kteří navštěvují tábor pravidelně.
Jako první nás nechali pod pokličku nahlédnout chemici, kteří mají k dispozici vybavenou laboratoř. V ní nám děti představily mnoho pomůcek, které v běžné školní učebně nenajdete, třeba rotační odparku. Všechny děti absolvují povinný program, díky kterému projdou jak analytickými, tak syntetickými laboratořemi. Mimo to si může každý individuálně domluvit projekty, na kterých chce pracovat, nebo se nechat inspirovat vyvěšenými experimenty, které si může vyzkoušet.
Kousek dál mají základnu přírodovědci. Právě zde probíhá přednáška spojená s mikroskopováním vodních řas, kterou vede Tereza Cahová z Masarykovy univerzity. „Máme tady spirulinu, rychle, než zmizí,“ volají na ní zjevně zapálení studenti. „Já si to hrozně užívám, byli jsme se podívat u rybníka, kde si děcka vyzkoušela terénní a ekologickou práci. A teď právě mikroskopujeme to, co jsme posbírali,“ vysvětluje Tereza a dodává: „Děcka jsou výborná, orientují se, znají základní skupiny vodních organismů, řasy, v tomhle smyslu nemám moc práce. Jsou hodně iniciativní, stačí je jen vést a dohlížet. Ptají se na víc otázek a hlavně často lepších, než znám z univerzity. Jsem moc ráda, že mám možnost s nimi tady pracovat a být tady.“ Taková přesvědčení jsme ostatně slyšeli téměř od všech, se kterými jsme hovořili. Společný zájem, zvídavost a kamarádství je tím nejsilnějším poutem všech účastníků tábora.
Situace je taková, že 94 % dětí přichází z gymnázií. To souvisí i s účastí na soutěžích, bohužel se velmi často stává, že se základní školy málo zapojují do biologických a chemických olympiád právě kvůli obavám z větší úspěšnosti gymnaziálních dětí. Dopad je ale bohužel takový, že mnoho dětí z běžných základních škol nedostává možnost a dostatečnou podporu pro rozvoj v oblastech, které je zajímají. Rádi bychom tímto článkem podpořili a vyzvali všechny školy a aktivní učitele v nich, aby se nebáli možností, které jsou k dispozici. Ať už účastí na soutěžích, nebo využití mnoha nabídek pro zapojení se do aktivit a komunit, ve kterých najdou nadané děti kamarády se stejným zaměřením a budou se tak moci vzájemně podporovat. To říká i jeden ze stálých účastníků tábora Tomáš Heger. Sám vystudoval gymnázium v Náchodě, kde měl podle jeho slov výborné podmínky pro svůj rozvoj. A to jak ze strany učitelů, kteří se studentům věnovali i v rámci svého volného času, tak díky celkové koncepci školy, která umožňovala například úpravy rozvrhu ve prospěch laboratorních prací, nebo nabízela různé kroužky. „Do tercie jsem dělal vše a nevěděl, co mě baví nejvíc. Naše chemikářka mně pak nabídla účast tady na Běstvince a potom to bylo vcelku rozhodnuté,“ popisuje Tomáš jeden z faktorů volby své cesty. Od té doby jezdí na Běstvinu každý rok, letos už v roli oddílového vedoucího a sportovního referenta. Studuje prvním rokem přírodní vědy na Cambridge a stále se na Běstvinu chce vracet. Jak říká: „Má to smysl, je to velmi vytěžující, ale extrémně velká odměna je, že se člověk cítí validovaný tím, co tu dělá.“
Zdálo se samozřejmé se Tomáše ptát, co by poradil dětem, které se cítí odlišné, zapálené pro nějaký obor. Odpověď zněla jasně: „Překonat ostych. S rozvojem sociálních sítí mají děti příležitost se seznámit s lidmi s podobnými zájmy. Ať hledají kamarády, kteří je budou chápat. Ale ať se neizolují od zbytku třídy. Často jejich znalosti mohou zajímat i ostatní děti.“
Na Tomáše v našem rozhovoru navázala i další oddílová vedoucí Jaromíra Zálišová: „Tím, že se děti dostanou do komunity podobných, získají i trochu sebevědomí. Nachází zde přátelství na celý život. Víte, že se tady na Běstvině mnoho párů i bralo?“ K čemuž Tereza Matějková dodává: „Své nejbližší přátele jsem poznala právě tady na Běstvině, když jsem sem jezdila jako účastník. S některými z nich nyní organizujeme biologickou sekci Běstvinky a pořádáme i prodloužené víkendy na jaře a na podzim (tzv. Jarní/Podzimní Běstvinka), aby děti nečekaly jen na to léto. Z vlastních zkušeností víme, jak je to setkávání pro ně důležité, tak jim to chceme umožnit. Zároveň se snažíme ty jarní a podzimní víkendy otevřít i zapáleným dětem, kterým biologická olympiáda nesedla, ale povahou a nadšením do naší komunity také patří.“
Vrátíme-li se ještě k Jaromíře, i ona začala na Běstvinku jezdit už na základní škole. Oceňuje zejména svou paní učitelku, která se třídě velmi věnovala i ve svém volném čase. Díky ní se začala účastnit biologické olympiády a dostala se tak hned na první ročník Běstvinky. Letos dělá oddílovou vedoucí poprvé a vysvětluje: „Měla jsem pocit, že po nástupu na vysokou školu jsem neměla definované, co přesně bych chtěla dělat a necítila jsem se dostatečně kompetentní těm dětem něco předávat. Potom jsem byla na Erasmu ve Švédsku, kde se učilo trošku jinou formou, a to mě motivovalo sem tu jinou formu přenést. Mám dojem, že tady na táboře to funguje dobře, ale na středních a vysokých školách mám spíše pocit, že studenti často jen pasivně poslouchají. Snažíme se je uvést do pozice, že nejsme autorita, ale zajímáme se o jejich názory a chceme, aby si k výsledku došli sami. Děti zde ale nejsou pasivní.“
Procházíme táborem, kde je zdánlivě poměrně klid. V jeho různých částech jsou skupiny dětí, které se účastní vybraného programu. Míjíme kurz první pomoci, který je velmi věrně simulovaný. Na místě je i nabourané auto. Záměrem je docílit co největší autenticity a vyzkoušet si tak alespoň vzdáleně náročnost každé takové situace. Opodál přednáší rovněž bývalá studentka gymnázia, tentokrát v Novém Bydžově, Anna Mansfeldová. I s ní jsme si povídali o tom, že je účastnicí pravidelně od roku 2015, přičemž posledních pět let již jako chemická vedoucí a kulturní referent. „Baví mě předávat znalosti. Studuji třetím rokem na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a jezdím sem hlavně kvůli ostatním vedoucím, je to taková druhá rodina. Každý den mě tu něco překvapí. Je to skvělé pro děti právě proto, že poznají ostatní, kdo mají stejné zájmy,“ opakuje Anna to, co již zmínili i další vedoucí, se kterými jsme hovořili. Navíc vidí jako velkou výhodu to, že se může setkat s mnoha významnými lidmi z oboru. Tak jako letos, kdy přijel Marek Orko Vácha z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Překvapivě se nám podařilo narazit i na osobu, která se neúčastnila žádné akce a soustředěně pracovala na lavičce pod břízami. Radka HighI na táboře působí jako psycholožka. Zdá se, že jsme nemohli potkat nikoho povolanějšího pro konzultaci svých nadšených dojmů z tábora. Vše se na první pohled zdá velmi ideální, logicky jsme se ptali, zda má s dětmi co řešit. Odpovídá nám, že po pandemii je práce dost, 30 % dospělé populace má nějakou formu psychických problémů, u dětí toto číslo může být i vyšší. „Tyto děti jsou velmi přemýšlivé a chodí se často ptát. Velmi často řeší úzkosti.“ Nicméně to, co Radka vidí jako velkou výhodu táborového prostředí, je tzv. vrstevnické učení. Oddíloví vedoucí, kteří jsou věkem dětem blízcí, velmi dobře fungují a jsou empatičtí. Děti k nim mají důvěru, jsou to jejich kamarádi.
Hodně nás také zajímalo, jakou roli hraje individualita dětí, které jsou specifické a výjimečné. Někdy tyto děti připadají ostatním „divné“. Tady na táboře jsou ale mezi svými, mohou se mezi sebou bavit o tom, co je skutečně zajímá. Naopak problém shledává hlavně v tom dostat se na tábor, nebo obecně nabídnout podporu především těm dětem, které takové zázemí nemají. Mnohým dětem také nevyhovuje soutěžní proces. Tábor je ale podporován MŠMT a bez navázání na soutěže by nemohl být finančně dotován.
Během našeho rozhovoru přichází i Jan Havlík, hlavní vedoucí tábora. Ten přemýšlí i nad jinou cestou, kdy by se děti mohly hledat i v jiných soutěžích. Například SOČky (Středoškolská odborná činnost). Je přesvědčený, že jeho tým umí dobře pracovat s nadanými dětmi, problém však spočívá zejména ve financích. „My bychom věděli, jak podporovat i jiné skupiny nebo i větší množství nadaných. Ale jsme limitováni tím, co nám MŠMT zaplatí. Máme další, kreativnější aktivity. Například soutěž ChemQuest, ve které děti točí videa chemických pokusů na školách a pak je na společném setkání prakticky odprezentují před ostatními. Bohužel jsme v současné době ztratili podporu od ministerstva, protože se pro tyto akce zpřísnily podmínky,“ vysvětluje Jan Havlík.
Velkým tématem je také spolupráce mezi školami, zejména na základních a středních školách. Ptali jsme se proto, zda školy nemají nějaké společné aktivity, nebo sdílení, které by ulevily zátěži každého pedagoga a nabídly tak snadnější cestu k práci s nadanými žáky. VŠCHT má nyní nový projekt 3U (Učitelé učí učitele), který je založen na principu, kdy vznikne několik center po celé republice, v rámci nichž se učitelé schází, vyměňují si zkušenosti a navazují kontakty. Existuje také varianta pro fyziku, která se jmenuje Elixír do škol a rovněž podporuje kolegiální vzdělávání učitelů.
Podle Radky spočívá problém práce s nadanými zejména v tom, že učitelé často ani nejsou schopni potenciál žáka rozpoznat. Z výzkumů vyplývá, že je 6 skupin nadaných žáků a pouze jedna z nich jsou žáci aktivní, na první pohled výjimeční. Nadání ale může vypadat i úplně jinak, nebo dokonce zcela opačně. Dodává pak ještě: „V tomto srovnání s dalšími zeměmi OECD hodně propadáme. Neumíme pracovat s nadanými dětmi. A když už učitel pozná, že žák potenciál má, řeší to často pouze úkoly navíc, případně účastí na olympiádách.“
Naším dojmem z tábora bylo ohromení nad dětmi, které byly nadšené, zvídavé, proaktivní
a spokojené. Pokud člověk nahlédne pod pokličku, zjistí, že tak jako všude, leží na bedrech organizátorů a všech zapálenců pro podporu nadaných dětí spousta problémů, se kterými se musí vypořádávat. Některé potíže se snad podaří vyřešit, jiné možná ne. To, co je důležité, je to, aby děti samotné nacházely možnosti, jak své životy naplňovat, cítit se dobře takové, jaké jsou. A jak vyplývá ze všech výpovědí, tím základním, co děti s nadáním potřebují, je bezpečná komunita, která porozumí jejich potřebám. To bezezbytku nabízí právě Běstvina i Běstvinka.
A dětem, které se z jakýchkoliv důvodů na tábor nedostanou, doporučujeme další varianty jako například nejrůznější korespondenční semináře Biozvěst (pro biology), nebo KSICHT (pro chemiky). Zajímavou možností je také spolek Arachne, který pod záštitou Biologické sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pořádá nejrůznější biologická soustředění pro středoškoláky. Mimo jiné
i velmi zajímavou akci s názvem Fluorescenční noc, což je víkendové soustředění pro mladé lidi se zájmem o biologii a přírodní vědy. Nezapomínejme ani na možnost obrátit se přímo na ústředí olympiády, kde dětem i učitelům rádi poradí, jaké jsou možnosti.
Den v táboře byl pro nás inspirací, ale hlavně načerpáním optimismu pro naši práci a práci všech lidí, kteří se věnují dětem. Má to smysl! Moc děkujeme za pozvání i provázení a věříme, že článek pomůže inspirovat školy, učitele i děti k tomu, že se vyplatí se zapojovat a podílet se tak na naší společné budoucnosti.
Autor: Jana Kavříková
