Co znamená termín education village? Nechápejme ho doslova. Nejde o nějakou konkrétní „vzdělávací vesničku“ nebo univerzitní kampus. Jde o prostředí, kde se vzdělávání stává přirozenou součástí života a kde jsou různé zdroje a aktivity (vzdělávací, kulturní i společenské) snadno dostupné a na jednom místě. Po předloňské akci „Region jako education village“ a ,,ČR jako education village“ se tentokrát organizátoři z týmu Meeting Brno rozhodli ve spolupráci s MŠMT, NPI, DZS a Vzdělávacím institutem pro Moravu využít brněnského zasedání Národního konventu o vzdělávání a diskutované plány a návrhy podrobit mezinárodnímu srovnání.
Pondělní odpolední a večerní část tak přinesla zejména diskuzi ministra školství Mikuláše Beka, ředitele NPI Ivo Jupy, ředitele DZS Michala Uhla a ředitele CERMATu Miroslava Krejčího nad nejdůležitějšími reformami, které resort školství plánuje, nebo na kterých už pracuje. Panel s účastí ředitelky ZŠ Trmice Marie Gottfriedové, Pavlíny Loňkové ze ZŠ Labyrinth, Marcely Murgašové z nadace BLÍŽKSOBĚ a šéfredaktorky EDURevue Markéty Bekové se zaměřil zejména na zhodnocení uplynulého školního roku a na roli ředitele jako pedagogického lídra.
Pedagogický leadership byl ostatně hlavním tématem celé akce a rezonoval nejsilněji i v konferenční části v úterý. Maltský akademik Christopher Bezzina působící na univerzitě v Uppsale, podrobil analýze výsledky nejdůležitějších posledních mezinárodních šetření a výzkumů ohledně českého vzdělávacího systému, která se tohoto tématu týkají. Konstatoval například, že účast v programech dalšího vzdělávání je pro české učitele (97%) a zejména ředitele (100%) už naprostou samozřejmostí (průměr OECD je 94%) a jde tak o nejpopulárnější nástroj profesního a osobního rozvoje. Na druhou stranu, jen 45% českých učitelů a ředitelů se účastní rozvojových aktivit postavených na peer learnigu a/nebo koučování – přitom z hlediska posilování dovedností pro pedagogické vedení je považují za stále důležitější (další zajímavá fakta a zjištění této zprávy OECD najdete na https://shorturl.at/byamG). To jsme jako KKIVI samozřejmě slyšeli velmi rádi, protože vedle osvědčených vzdělávacích programů s experty se chceme – v souladu se záměry Královéhradeckého kraje – více soustředit na vytváření a podporu samoučících skupin založených na spolupráci a sdílení. A na co se podle Christophera Bezziny máme v ČR soustředit do budoucna? Na aktivní zapojení všech aktérů (co-creation) do procesu tvorby funkčního, efektivního a přátelského týmu vedení školy. A také na to, aby se každý aktér vedení školy, který se snaží vzdělávat a zlepšovat, soustředil nejen na svůj vlastní rozvoj, ale i na to, jak může díky získaným dovednostem zlepšovat a měnit svou školu.
Giovanni Figini pak přednesl, jaké to je řídit tak heterogenní kolektiv žáků, jaký má Oliver Twist School u gradského jezera v Itálii a Vítězslav Dohnal s Mirkou Macháčkovou přiblížili, jak spolu v tandemu řídí ScioŠkolu v Brně-Heršpicích. Tomáš Machalík z NPI popsal, jak ve Švédsku, v Portugalsku a v Anglii budují komunitní školy s rovnými příležitostmi pro všechny. V závěrečném panelu pak ředitel DZS Michal Uhl, náměstkyně ředitele NPI Klára Bezděková, Dana Pražáková z ČŠI, výzkumnice z MUNI Klára Šeďová a vrchní ředitelka z rakouského Ministerstva pro vzdělávání, vědu a výzkum Doris Wagner ještě podtrhli dva důležité faktory, které mohou kvalitnímu vedení škol i pedagogického procesu pomoct: práce s daty a analýzami a ještě větší zapojení škol do mezinárodních vzdělávacích programů – včetně navazování přímé spolupráce se školami z jiných evropských zemí a sdílení dobré praxe s jejich řediteli.
Autor: Lukáš Teplý, KKIVI
