Autorská práva v kontextu umělé inteligence (AI) je bohužel pole neprobádané a zahalené mlhou. Tradičně se tato práva udělují jen tvorbě z lidské ruky. Jenže moderní AI systémy jsou schopné generovat vlastní texty, obrázky a všemožná kreativní dílka. A tady nastává zapeklitá situace.
V současnosti bohužel neexistuje jasně daný právní rámec, který by pokrýval otázku autorských práv na díla stvořená umělou inteligencí. To zakládá spoustu nejasností a soudních rozhodnutí. Technologie AI se vyvíjí mílovými kroky a právní systémy jednoduše musí přizpůsobit stávající zákony tomuto rychlému pokroku.
Kdy platí autorská práva?
I když AI generuje originální obsah, stále visí ve vzduchu otázka, jestli by na něj měla být uplatnitelná autorská práva. Někteří právníci argumentují, že současné zákony bychom měli rozšířit, aby zahrnuly i výtvory AI. Naopak jiní lpí na potřebě zachovat nezbytný lidský prvek v procesu tvorby.
Na tenhle rozpor právě naráží rozdílné přístupy v USA, Evropě, o Číně nebo Indii nemluvě. Právní rámec pak naráží i na to, že firma, jako je OpenAI je sice americká, ale poskytuje své služby po celém světě. Může se z toho balastu nejasností vyvinit tím, že dá do pravidel klauzuli o tom, že autorská práva patří uživateli a ne OpenAI? Těžko říct. Celkově je tedy aktuální právní rámec ochrany AI děl v plenkách a potřebuje větší vývoj a adaptaci na nové technologické možnosti. Ale než začneme hloubat o budoucnosti, pojďme se nejprve podívat na konkrétní nejistoty a nástrahy spojené se současnou situací.
První soudní rozhodnutí
OpenAI, jedna z vedoucích AI společností, má ve svých podmínkách služeb uvedeno, že uživatelé jejich nástrojů získávají plná autorská práva na obsah vygenerovaný umělou inteligencí. Ať už jsou to texty nebo obrázky. Jenže tenhle přístup je v přímém rozporu s nedávným precedentním soudním rozhodnutím ve věci Thaler vs. Perlmutter. Uživatel generativní aplikace pro tvorbu obrázků se soudil o to, že obrázek vygenerovaný na jeho prompt někdo jiný použil a nerespektoval tak jeho autorská práva.
Americký soud v tomto případě zcela jednoznačně řekl, že dílo vytvořené umělou inteligencí nemůže být chráněno autorskými právy, protože mu chybí nezbytný lidský kreativní přínos. Uživatel se bránil, že přece to byl on, kdo napsal prompt, na jehož základě byl obrázek vygenerován. Ovšem soud zkonstatoval, že daná soudní pře se týká pouze obrázku, nikoli promptu.
Toto rozhodnutí vrhá světlo na zásadní váhu lidského autorství při získání ochrany autorských práv. A zároveň naznačuje, že stanoviska AI společností ohledně vlastnictví generovaného obsahu možná nebudou právně vynutitelná, pokud se dostanou do křížku s platnou legislativou.
Vždy v tom musí být lidská ruka
Dalším vlivným případem byla kauza Urantia Foundation vs. Kristen Maaherra, který potvrdil, že autorská práva nelze přidělit dílu bez lidského autorského vkladu. Konkrétně soud rozhodl, že sbírka „zjevení“ údajně pocházejících od božských bytostí může být chráněna pouze jako kompilace lidských výběrů a řazení těchto pasáží, nikoli však zjevení samotných.
Jak vidíte, právní rámec pro zajištění ochrany obsahu vytvořeného AI je nesmírně složitý a potřebuje jasné definice a nová ustanovení. Jen tak můžeme férovým způsobem chránit práva uživatelů těchto technologií i jejich tvůrců a poskytovatelů. Právníci, zákonodárci a soudci mají před sebou pořádný oříšek.
V Evropě jsme jednoznačnější
Jaká je aktuální situace v Evropě? Předpisy Evropské unie jsou v této oblasti velmi přísné. Evropské směrnice jasně definují autorské dílo jako plod výhradně lidské tvorby. Podle klíčové Směrnice o autorském právu z roku 2001 totiž není možné udělit ochranu autorských práv dílům vytvořeným čistě automatickými procesy bez přítomnosti lidského kreativního vkladu.
To znamená, že v Evropské unii se na výtvory umělé inteligence autorská práva nevztahují, pokud dílo zcela postrádá lidský přínos. Tento přístup má za cíl uchovat hodnotu lidské kreativity a duševní práce jako klíčový aspekt evropských autorsko-právních norem.
Zatímco jsou evropské předpisy v tomto ohledu velmi přímočaré, není vyloučeno, že časem dojde k jejich částečné revizi, která by reflektovala prudký technologický vývoj a měnící se potřeby moderní společnosti. Některé návrhy novel již byly v EU předloženy a diskutovány, i když zatím k jejich schválení nedošlo.
Na druhou stranu je ale také pravda, že zásadní soudní rozhodnutí jako ve zmíněném případě Thaler vs. Perlmutter mohou mít potenciál ovlivnit i evropský právní rámec. Ukázalo se totiž, jak složitým způsobem se jiné právní systémy potýkají s fenoménem umělé inteligence.
Každopádně je naprosto zřejmé, že otázka autorských práv ve vztahu k AI výtvorům je v Evropské unii extrémně komplikovaná a nadcházející léta přinesou další intenzivní diskuse a možná i úpravy stávajících nařízení. Evropské soudy a zákonodárci budou muset pečlivě zvážit, jaké kroky podniknou, aby byl unijní právní systém i nadále relevantní a spravedlivý v rychle se měnícím světě technologických inovací.
Shrňme to – téma autorských práv versus umělá inteligence je plné šedých zón, nejasností a náročných právních výzev pro celou společnost. V Evropě momentálně platí velmi přísná pravidla, ale vývoj nezastavíme.
P.S. Pokud chcete být v obraze, existují zajímavé internetové stránky, které se zabývají soudními spory právě v rámci umělé inteligence. Tak je můžete pravidelně studovat. Jak říkají Američané: Stay tuned!
Autor: Jan Čech
Foto: Midjourney / Jan Čech
